Tucson NX4 1,6 T-GDI HEV 4x2 Style + paket Premium
Napsal: 07 dub 2021, 20:41
Dnes jsem dostal možnost podívat se trochu blíž „na zoubky“ nové generaci Tucsonu s kódovým označením NX4. Šlo o hybridní verzi, kombinaci spalovacího zážehového přeplňovaného motoru 1,6 T-GDI a elektromotoru. Výkon byl přenášen na přední kola přes 6-tistupňovou automatickou převodovku. Systémový výkon je papírově 176,4 kW / 240 k. Měl jsem na to jen asi půl hodiny času, takže prohlídka to byla spíš statická a svezení na místě spolujezdce v délce 4 km jakousi pomyslnou „třešničkou na dortu“. I když, z mého pohledu, trochu kyselou…
Jak jsem napsal do jiného vlákna, dizajnový jazyk této generace mě moc nebere. Zatím co přední část se světly denního svícení v podobě andělských křídel ukrytými do přední masky, neviditelnými do nastartování, jsem zkousnul, boční profil s výraznými Z-prolisy mezi blatníky mě nechává chladným. Zvlášť stříbrná lišta táhnoucí se od bočního zrcátka přes A-sloupek, dál nad dveřmi až po půlky C-sloupku není nic, co by mi nějak zvlášť imponovalo. Šíleně mi připomíná evoluci stejného řešení u poslední generace kombíku Astry, kde mi to zase připomíná americké pohřebáky. Vzadu mi nesedí oddělení blinkrů, zpátečky a mlhovky od koncových světel. Ano, koncová a brzdová světla v jednom sice mají originální tvar s použitím led technologie, jsou lehce zatmavená, u této verze spojena svítící červenou linkou přes celou šířku auta, ale… Bohužel, blinkry používají obyčejnou žárovku. Její použití místo LED u auta v ceně přes milion působí přinejmenším úsměvně a zavání šetřením na nesprávném místě. Na zádi je patrný „pokus“ o určitou dizajnovou čistotu, jakoby byla snaha, aby nic nevyčnívalo: plochý znak Hyndai je ukrytý pod sklem zadního okna a stěrač zadního okna zase v střešním spoileru.
Ještě jedna poznámka: v jakémsi testu jsem četl, že uchycení zpětného zrcátka je na kovové nožce. Chyba lávky – je tam jen lesklá lišta, která jako kovová nožka vypadá při pohledu zepředu. Za ní je plast, který ukrývá mechanismus sklápění zrcátka.
Auto bylo lakováno v metalické barvě Dark Teal. Nešťastná barva… jak bylo auto špinavé, tak nejen že na něm barva zanikla, ale vyniklo i nejmenší smítko. Na údržbu šílenost. Rovněž přední černě lesklá maska, i pro ni platí výše napsané. Ač vypadá skvěle jako nová a umytá, po pár dnech ježdění nic moc. Asi to hodnotím z pohledu majitele auta, na barvě kterého špína není vidět ;o) Musím pochválit soudruhy dizajnéry, že se nebáli okopírovat u konkurence překrytí prahů dveřmi, tudíž kalhoty si tady člověk při vystupování nebo nastupování opravdu neušpiní.
„Wow efekt“ se nekonal ani v interiéru. Vadí mi digitální kaplička přístrojů řešená formou tabletu ála Mercedes, bez kapličky, a ani pohled zblízka na tom nic nezměnil. Na druhou stranu, palubka je rovná, jakoby uklizená. Vystouplá středová část začínající výdechy vzduchu, následně rádiem a končící mezi předními sedadly vytváří oddělený prostor pro řidiče a spolujezdce. Tento pocit umocňuje i vykrojení v palubce. Řazení automatické převodovky je řešeno tlačítky na středové konzole, lze využít i pádla pod volantem. Loketní opěrka jako součást vysoké středové konzoly není posuvná. Vyhřívané a vpředu také ventilované sedačky byly „oděny“ do černé perforované kůže, tapecírunk na střeše a sloupcích do černého textilu. Na dveřích a palubce se objevuje textilní pás v šedivěmodré kombinaci. Efektně vypadá použití lesklé klavírní černi – na středové konzole, kolem multimediálního systému, na madlech dveří. Efektně ale jen do doby, než člověk začne auto používat, následně se všude začnou objevovat ťápance od prstů (v tom lepším případě, v tom horším i mikroškrábance). Displej multimediálního systému o rozměru 10,25“ byl ještě pod fólií (taky lesklou), má ale hezké rozlišení. Ačkoliv je kolem MMS, jehož součástí je i navi, spousta dedikovaných tlačítek, podvědomě mi tam chybí ovládání hlasitosti rádia, a hlavně klimatizace, kolečkem. Holt, síla zvyku ;o) Jen pro úplnost, povrch tlačítek je vyveden, jak jinak, v klavírní lesklé černi. Takže ťápance člověka neopustí jako alergika kvalitní alergie ;o) MMS lze, samozřejmě, ovládat i tlačítky na koženém volantu. Ten má relativně malý průměr a v porovnání s volantem v TLE i „tlustější“ věnec, který příjemně padne do dlaní. Co mě ani trochu netěší je skutečnost, že z aut mizí schránka na brýle ;o( I zde tento trend pokračuje.
Zajímavým a hezkým prvkem jsou průduchy topení / klimatizace na bocích přístrojové desky. Jsou neviditelné. Doslova. I jejich zavírání se mi líbí, to je společné pro všechny průduchy – přes nastavovací prvek. Tím lze hýbat v rámci nastavování zleva doprava dle libovůle, pro zavření průduchu stačí překonat zarážku úplně vlevo. Mimochodem, klimatizace je u této výbavy třízónová, cestující vzadu mají možnost nastavení teploty na panelu umístěném na středové konzole mezi předními sedadly. Pod displejem jsou dva USB porty. Výrobce se chválí tzv. difuzním prouděním vzduchu, čím by mělo dojít k lepšímu, méně znatelnému, proudění vzduchu v interiéru. Nebyl čas tuto funkci vyzkoušet, má ale svoje vlastní tlačítko.
Tlačítka jsou rozdělena do určitých logických celků:
- ovládání hlasitosti, rádia a navi kolem displeje MMS
- ovládání klimatizace, topení a směru proudění vzduchu člověk najde v okolí displeje klimatizace
- tlačítka pro regulaci ohřevu, resp. ventilace sedaček řidiče a spolujezdce, ohřev volantu, sjezdový asistent a kameru jsou na středové konzole mezi předními sedačkami před tlačítkami AT
Ačkoliv papírově auto v porovnání s předchozí verzí o pár milimetrů na délku vyrostlo, opticky je místa na zadních sedadlech stejně, jako v předchozí verzi. Změnou je dělení velikosti opěradel, zde 40:20:40 (v předchozí verzi 60:40). I zde jsou opěradla polohovatelné, navíc je lze sklopit i zezadu, z kufru. Praktická je roletka proti slunci schovaná v zadních dveřích.
Batožinový prostor velikostně nehodnotím, nebyla možnost zjišťovat jeho reálné využití. Vzhledem ke zkušenostem s verzí TLE si troufám říct, že bude dostatečný pro naprostou většinu uživatelů. Má podobný tvar jako u přechozí generace, dovnitř čouhají blatníky. Na levé straně je osvětlení – opět žárovkou. U podlahy je krytka 12 V 180 W zásuvky a hned vedle ní špatný vtip ekonomů zastupujících návrh a výrobu (nejen) tohoto vozu: PLASTOVÝ úchyt pro uchycení nákladu. V kufru jsou čtyři, už mezi prsty se tváří dost chatrně. Nic těžšího než malý meloun nebo balon bych do nich neuchytil, důvěru v to, že udrží něco těžšího, ve mně opravdu nebudí. Podlaha je rovná, pod ní se nachází několik různě profilovaný prostor, který lze využít jako přihrádky pro uložení drobností. Jakékoliv rezervní kolo zde, samozřejmě, chybí, zástavba akumulátoru tohle neumožňuje. Roleta ukrývající obsah kufru působí víc textilním dojmem než v předchozí generaci a jezdí v „kolejnici“ z profilovaného plastu v horní části obložení batožinového prostoru.
Jak jsem psal výše, pod kapotou jsou motory dva: benzínový a elektromotor. Při pohledu na motorový prostor je jasné, že je rozdělen na dvě části - spalovací vpravo a elektrickou vlevo. Blok benzínového motoru je částečně ukrytý pod plastovým krytem s hrdým nápisem „HYBRID“ a menším písmem pak „Smartstream G“. Stejně, jak Toyota označuje své hybridy použitím modré barvy v znaku a nápisech, i zde je označení hybridní motorizace podtrženo světle modrým pruhem. Elektrická část zaujme na první pohled nádržkou s chladící kapalinou trůnící nad elektromotorem, která, stejně jako u měnší hybridní Kony, chladí elektrický okruh. Díky celkem tlustým oranžovým elektrickým káblům to pod kapotou vypadá jak v elektrárně ;o)
Minulý rok jsem se rozplýval nad tichem po nastartování hybridní Kony. Zde je situace stejná. Nebýt rozsvíceného tabletu s budíky, člověk neví, že může vyrazit. Přepínání pohonu mezi elektromotorem a spalovacím motorem je neznatelné, benzíňák je tichý. Převodovka, zdá se, odvádí také kus poctivé práce. Jakoby kvalty a řazení neexistovaly, tak plynulá je. Jak je systém tichý, o to víc vynikne hluk od podvozku – myšleno kamínky, eventuálně zmrzlý sníh, voda. Tady mám pocit, že můj nafťák má o chlup lepší odhlučnění. I když, jak mi bylo řečeno, je možné, že právě frekvence linoucí se od mého nafťáku potlačují určité frekvence produkované podvozkem.
Auto bylo obuto na pneumatikách Michelin Primacy 4 o rozměru 235/50R19 103V, při venkovních cca 5°C. Byl jsem svezen na dosti nekvalitní silnici, jakých je v ČR a SR opravdu požehnaně, a podvozek se zdál být tvrdý, ačkoliv tato verze by měla být osazena elektronicky řízeným systémem odpružení. V interiéru se na nerovnostech neozývaly žádné rázy, chvílemi to ale bylo v sedačce spolujezdce opravdu nepříjemné. Co se týče posezu, zjistil jsem, že sedačka mě v místě spojení sedáku a opěradla tlačí do zadku… je tam o kousek užší a to mi vadí. Sedačka spolujezdce umožňuje podélný posuv a sklon opěradla zezadu, tlačítky na levé straně opěradla.
Toliko první dojem, níže ještě pár fotek.
Jak jsem napsal do jiného vlákna, dizajnový jazyk této generace mě moc nebere. Zatím co přední část se světly denního svícení v podobě andělských křídel ukrytými do přední masky, neviditelnými do nastartování, jsem zkousnul, boční profil s výraznými Z-prolisy mezi blatníky mě nechává chladným. Zvlášť stříbrná lišta táhnoucí se od bočního zrcátka přes A-sloupek, dál nad dveřmi až po půlky C-sloupku není nic, co by mi nějak zvlášť imponovalo. Šíleně mi připomíná evoluci stejného řešení u poslední generace kombíku Astry, kde mi to zase připomíná americké pohřebáky. Vzadu mi nesedí oddělení blinkrů, zpátečky a mlhovky od koncových světel. Ano, koncová a brzdová světla v jednom sice mají originální tvar s použitím led technologie, jsou lehce zatmavená, u této verze spojena svítící červenou linkou přes celou šířku auta, ale… Bohužel, blinkry používají obyčejnou žárovku. Její použití místo LED u auta v ceně přes milion působí přinejmenším úsměvně a zavání šetřením na nesprávném místě. Na zádi je patrný „pokus“ o určitou dizajnovou čistotu, jakoby byla snaha, aby nic nevyčnívalo: plochý znak Hyndai je ukrytý pod sklem zadního okna a stěrač zadního okna zase v střešním spoileru.
Ještě jedna poznámka: v jakémsi testu jsem četl, že uchycení zpětného zrcátka je na kovové nožce. Chyba lávky – je tam jen lesklá lišta, která jako kovová nožka vypadá při pohledu zepředu. Za ní je plast, který ukrývá mechanismus sklápění zrcátka.
Auto bylo lakováno v metalické barvě Dark Teal. Nešťastná barva… jak bylo auto špinavé, tak nejen že na něm barva zanikla, ale vyniklo i nejmenší smítko. Na údržbu šílenost. Rovněž přední černě lesklá maska, i pro ni platí výše napsané. Ač vypadá skvěle jako nová a umytá, po pár dnech ježdění nic moc. Asi to hodnotím z pohledu majitele auta, na barvě kterého špína není vidět ;o) Musím pochválit soudruhy dizajnéry, že se nebáli okopírovat u konkurence překrytí prahů dveřmi, tudíž kalhoty si tady člověk při vystupování nebo nastupování opravdu neušpiní.
„Wow efekt“ se nekonal ani v interiéru. Vadí mi digitální kaplička přístrojů řešená formou tabletu ála Mercedes, bez kapličky, a ani pohled zblízka na tom nic nezměnil. Na druhou stranu, palubka je rovná, jakoby uklizená. Vystouplá středová část začínající výdechy vzduchu, následně rádiem a končící mezi předními sedadly vytváří oddělený prostor pro řidiče a spolujezdce. Tento pocit umocňuje i vykrojení v palubce. Řazení automatické převodovky je řešeno tlačítky na středové konzole, lze využít i pádla pod volantem. Loketní opěrka jako součást vysoké středové konzoly není posuvná. Vyhřívané a vpředu také ventilované sedačky byly „oděny“ do černé perforované kůže, tapecírunk na střeše a sloupcích do černého textilu. Na dveřích a palubce se objevuje textilní pás v šedivěmodré kombinaci. Efektně vypadá použití lesklé klavírní černi – na středové konzole, kolem multimediálního systému, na madlech dveří. Efektně ale jen do doby, než člověk začne auto používat, následně se všude začnou objevovat ťápance od prstů (v tom lepším případě, v tom horším i mikroškrábance). Displej multimediálního systému o rozměru 10,25“ byl ještě pod fólií (taky lesklou), má ale hezké rozlišení. Ačkoliv je kolem MMS, jehož součástí je i navi, spousta dedikovaných tlačítek, podvědomě mi tam chybí ovládání hlasitosti rádia, a hlavně klimatizace, kolečkem. Holt, síla zvyku ;o) Jen pro úplnost, povrch tlačítek je vyveden, jak jinak, v klavírní lesklé černi. Takže ťápance člověka neopustí jako alergika kvalitní alergie ;o) MMS lze, samozřejmě, ovládat i tlačítky na koženém volantu. Ten má relativně malý průměr a v porovnání s volantem v TLE i „tlustější“ věnec, který příjemně padne do dlaní. Co mě ani trochu netěší je skutečnost, že z aut mizí schránka na brýle ;o( I zde tento trend pokračuje.
Zajímavým a hezkým prvkem jsou průduchy topení / klimatizace na bocích přístrojové desky. Jsou neviditelné. Doslova. I jejich zavírání se mi líbí, to je společné pro všechny průduchy – přes nastavovací prvek. Tím lze hýbat v rámci nastavování zleva doprava dle libovůle, pro zavření průduchu stačí překonat zarážku úplně vlevo. Mimochodem, klimatizace je u této výbavy třízónová, cestující vzadu mají možnost nastavení teploty na panelu umístěném na středové konzole mezi předními sedadly. Pod displejem jsou dva USB porty. Výrobce se chválí tzv. difuzním prouděním vzduchu, čím by mělo dojít k lepšímu, méně znatelnému, proudění vzduchu v interiéru. Nebyl čas tuto funkci vyzkoušet, má ale svoje vlastní tlačítko.
Tlačítka jsou rozdělena do určitých logických celků:
- ovládání hlasitosti, rádia a navi kolem displeje MMS
- ovládání klimatizace, topení a směru proudění vzduchu člověk najde v okolí displeje klimatizace
- tlačítka pro regulaci ohřevu, resp. ventilace sedaček řidiče a spolujezdce, ohřev volantu, sjezdový asistent a kameru jsou na středové konzole mezi předními sedačkami před tlačítkami AT
Ačkoliv papírově auto v porovnání s předchozí verzí o pár milimetrů na délku vyrostlo, opticky je místa na zadních sedadlech stejně, jako v předchozí verzi. Změnou je dělení velikosti opěradel, zde 40:20:40 (v předchozí verzi 60:40). I zde jsou opěradla polohovatelné, navíc je lze sklopit i zezadu, z kufru. Praktická je roletka proti slunci schovaná v zadních dveřích.
Batožinový prostor velikostně nehodnotím, nebyla možnost zjišťovat jeho reálné využití. Vzhledem ke zkušenostem s verzí TLE si troufám říct, že bude dostatečný pro naprostou většinu uživatelů. Má podobný tvar jako u přechozí generace, dovnitř čouhají blatníky. Na levé straně je osvětlení – opět žárovkou. U podlahy je krytka 12 V 180 W zásuvky a hned vedle ní špatný vtip ekonomů zastupujících návrh a výrobu (nejen) tohoto vozu: PLASTOVÝ úchyt pro uchycení nákladu. V kufru jsou čtyři, už mezi prsty se tváří dost chatrně. Nic těžšího než malý meloun nebo balon bych do nich neuchytil, důvěru v to, že udrží něco těžšího, ve mně opravdu nebudí. Podlaha je rovná, pod ní se nachází několik různě profilovaný prostor, který lze využít jako přihrádky pro uložení drobností. Jakékoliv rezervní kolo zde, samozřejmě, chybí, zástavba akumulátoru tohle neumožňuje. Roleta ukrývající obsah kufru působí víc textilním dojmem než v předchozí generaci a jezdí v „kolejnici“ z profilovaného plastu v horní části obložení batožinového prostoru.
Jak jsem psal výše, pod kapotou jsou motory dva: benzínový a elektromotor. Při pohledu na motorový prostor je jasné, že je rozdělen na dvě části - spalovací vpravo a elektrickou vlevo. Blok benzínového motoru je částečně ukrytý pod plastovým krytem s hrdým nápisem „HYBRID“ a menším písmem pak „Smartstream G“. Stejně, jak Toyota označuje své hybridy použitím modré barvy v znaku a nápisech, i zde je označení hybridní motorizace podtrženo světle modrým pruhem. Elektrická část zaujme na první pohled nádržkou s chladící kapalinou trůnící nad elektromotorem, která, stejně jako u měnší hybridní Kony, chladí elektrický okruh. Díky celkem tlustým oranžovým elektrickým káblům to pod kapotou vypadá jak v elektrárně ;o)
Minulý rok jsem se rozplýval nad tichem po nastartování hybridní Kony. Zde je situace stejná. Nebýt rozsvíceného tabletu s budíky, člověk neví, že může vyrazit. Přepínání pohonu mezi elektromotorem a spalovacím motorem je neznatelné, benzíňák je tichý. Převodovka, zdá se, odvádí také kus poctivé práce. Jakoby kvalty a řazení neexistovaly, tak plynulá je. Jak je systém tichý, o to víc vynikne hluk od podvozku – myšleno kamínky, eventuálně zmrzlý sníh, voda. Tady mám pocit, že můj nafťák má o chlup lepší odhlučnění. I když, jak mi bylo řečeno, je možné, že právě frekvence linoucí se od mého nafťáku potlačují určité frekvence produkované podvozkem.
Auto bylo obuto na pneumatikách Michelin Primacy 4 o rozměru 235/50R19 103V, při venkovních cca 5°C. Byl jsem svezen na dosti nekvalitní silnici, jakých je v ČR a SR opravdu požehnaně, a podvozek se zdál být tvrdý, ačkoliv tato verze by měla být osazena elektronicky řízeným systémem odpružení. V interiéru se na nerovnostech neozývaly žádné rázy, chvílemi to ale bylo v sedačce spolujezdce opravdu nepříjemné. Co se týče posezu, zjistil jsem, že sedačka mě v místě spojení sedáku a opěradla tlačí do zadku… je tam o kousek užší a to mi vadí. Sedačka spolujezdce umožňuje podélný posuv a sklon opěradla zezadu, tlačítky na levé straně opěradla.
Toliko první dojem, níže ještě pár fotek.
.
.
