CUPRA Formentor 1,5 TSI DSG

Axel.Foley · Příspěvek od **Axel.Foley** » 28 dub 2026, 20:06

Cupra. Kdysi sportovní divize španělské značky SEAT, od roku 2018 samostatná značka koncernu VW zaměřující se na výkonné vozy se sídlem ve městě Martorell. Jejím prvním samostatným modelem byl cross-over třídy C pojmenovaný podle poloostrova na severu Mallorky – Formentor.

Formentor přišel na trh v roce 2020. Jeho facelift se objevil na trhu v roce 2024. Facelift byl logický krok – Formentor se za těch pár let stal nejprodávanějším vozem značky a tvoří cca 70% prodejů značky Cupra. Není divu: ačkoliv stojí na koncernové platformě MQB (stejnou využívají Škoda Octavia, Seat Leon, VW Golf) a sdílí s ní společné prvky, Cupra si pro Formentor „vydupala“ něco navíc. Něco, co se koncernové hierarchii vymyká. Cupra si totiž pro všechny motorizace vydupala převodovky v oleji a víceprvek pro zadní nápravu.

Exteriér Formentoru se mi líbí od jeho představení a uvedení na trh. Už na fotkách vypadal skvěle. Ostře řezané hrany, dlouhá kapota, zajímavý boční profil, lehce naštvaný a zamračený předek. Opravdu líbivé auto. Nějak jsem ale nedával interiér. Pro člověka navyklého na ovládání všeho tlačítky se mi zdál až příliš strohý. Na středové konzole chyběla „šaltpáka“ pro ovládání automatické převodovky, žádná tlačítka pro ovládání rádia nebo topení či klimatizace. Pouze volant, středový displej a pod ním hranaté výdechy topení – prostě pusto prázdno.

První bližší osobní setkání s předfacelift Formentorem přišlo na podzim roku 2025. Jako dvouletou ojetinu si ho koupil kamarád. V bílé barvě, předohrab, pod kapotou motor 1,5 TSI. Což, přeloženo, je benzínový čtyřválec dopovaný turbem o objemu 1498 cm3 s výkonem 110 kW (150 k). Benziňák čistý jako ranní rosa, bez špetky jakékoliv elektrifikace. V tomto případě kombinovaný s automatickou dvouspojkovou převodovkou DSG se sedmi kvalty. Jako bonus v oleji, jak bylo uvedeno výše. S dalším kamarádem, plni zvědavosti, jsme sedli do auta a jeli za ním do Bratislavy „na výzvědy“.

První dojem z pohledu na auto naživo a takhle zblízka byl veskrze pozitivní. I v šedivém dnu, krátce po dešti, bílá barva prozrazovala zajímavé křivky a detaily karoserie. Jako první věc zaujaly lemy blatníků, podběhů a nárazníky vpředu i vzadu v kontrastní šedivé barvě s náznaky lízátek. Od B-sloupku dozadu zatmavená okna. Robustní čenich, kapota dlouhá jak pro řadový osmiválec, lehce dozadu svažující se střecha ukončená poměrně velkých spojlerem, při bočním pohledu uprostřed zádi vystupuje klín ostře řezaných zadních světel. Ty vytváří po rozsvícení souvislou červenou linku přes celou šířku auta s kapkami po stranách. Oficiálně se jim říká „Coast to coast“. Formentor je zkrátka osobnost. Dojem dotvářely 19“ kované disky obouvající pneu o rozměru 245/40 R19. Na pohled super z každé strany, ale jak to bude jezdit? Zvlášť po rozbitých bratislavských ulicích plných kanálů a záplat. Na tuhle nevyřčenou otázku přišla odpověď vzápětí. „Sedej a jeď“.

Nechápavě jsem vytřeštil oči a usedl za volant. Upravil jsem si posed a rychlým pohledem proletěl interiér. Kaplička přístrojů, tablet infotainmentu a ovládání rádia a klimatizace uprostřed, šestiúhelníkové výdechy topení, relativně tenký a nevelký volant, za ním pádla řazení, sedačky v kombinaci kůže - textil. Mezi těmi předními i výškově stavitelná posuvná loketní opěrka. Obrovské plus získala absence lesklého klavírního laku. Nesnáším ho, je dobrý akorát na poškrábání. Následně jsem se podíval přes přední okno a spadla mi brada. Přede mnou bylo několik hektarů šíleně široké a stejně šíleně dlouhé celkem výrazně tvarované kapoty. Odhadnout, kde končí kapota a tím pádem i auto, nebo nějaké rohy… zapomeň, nic takového zde na první dobrou nelze.

Axel.Foley · Příspěvek od **Axel.Foley** » 28 dub 2026, 20:06

„Pozor, je to automat, na levou nohu zapomeň!“, řekl jsem si. Na středové konzole jsem našel červeně žhnoucí tlačítko startování motoru. Levá noha na opěrku, pravá na brzdu. Stlačením tlačítka se motor probudil k životu. Téměř nehlučně a bez vibrací. Pohledem na otáčkoměr jsem se ujistil, že opravdu běží. Hned pod startovacím tlačítkem je volič automatu – několik centimetrů vysoký „joystick“. Na první pohled vypadal zvláštně. Posunul jsem ho dozadu a tím zařadil „D“. Pravou nohu jsem přesunul doprava, lehce sešlápnul plyn a Formentor se pomalu rozjel dopředu. Vyjet z parkoviště lemovaného z jedné strany půl metru vysokými sloupky, které při zatáčení nevidíte a přitom je netrefit, a z druhé strany dva metry vysokou betonovou zdí, byl celkem oříšek. Naštěstí se výjezd obešel bez následků.

Vyrazili jsme do ulic. První dojem byl, že jízdní pruhy v Bratislavě jsou celkem úzké. Snažil jsem se držet uprostřed, ale ta masivní kapota jakoby zabírala nejen celý jízdní pruh, ale i půlku toho vedlejšího. Asi jako když se sebevědomě valí kupředu tank a nic ho nemůže zastavit. Lehce vyplašený, ve snaze nevrazit do aut ve vedlejších pruzích, jsem se snažil sledovat rychlost na digitálním štítě nádherně zapracovaném do poctivé kapličky (což se dnes, v éře mnou nenáviděných tabletů místo budíků, ač digitálních, vytrácí). Naštěstí mi v sledování aut ve vedlejších pruzích pomáhal tzv. side assist: jakmile se vlevo nebo vpravo objevilo auto, ve dveřích, těsně pod oknem, se na příslušné straně rozsvítilo varování. O převodovce jsem nevěděl, tak si žila svým vlastním životem bez toho, aby otravovala posádku nějakými projevy své činnosti. Ač v režimu Normal, řadila sametově a rychle, bez cukání, ať už při řazení nahoru nebo dolů.

Zastavil jsem na křižovatce na červenou. Ze zvědavosti jsem cvaknul joystickem řazení dozadu. Na otáčkoměru se objevilo písmeno „S“ – převodovka si načetla mapu pro režim Sport. Zasvítila zelená. Trochu víc jsem zašlápl plynový pedál do podlahy. Formentor byl najednou jako zběsilý kůň: zvedl čenich, opřel se do zadních, přední kola si několikrát hrábly do asfaltu a za doprovodu blikající kontrolky stabilizace vyrazil kupředu, držíc přímý směr bez potřeby jakékoliv korekce. Jakoby nic proplul šalinové koleje a s už větším klidem v mé pravé noze a v režimu Normal jsme pokračovali na Kamzík. Levým pádlem pod volantem jsem cvaknul směrem k sobě. Auto v řádu milisekund hladce podřadilo, aby si následně převodovka opět zařadila kvalt podle uvážení. Žádné podtáčení, pouze hladký a příjemný chod motoru a převodovky jako celku.

Na Kamzíku, zrovna, když jsem si začal zvykat na auto, jsme se za volantem vystřídali. Sedl jsem si dozadu – a zůstal velmi příjemně překvapený. Formentor klame tělem. Doslova. I když to tak zvenku nevypadá, na zadních sedadlech je místa víc než dost. Sedačky pohodlné, místa na nohy hodně. Cestující vzadu si také mohou zatopit nebo zachladit podle sebe. Středová konzole mezi předními sedadly jim nabízí výdechy a ovládání třízónové klimatizace. Vzadu bylo příjemně ticho. Nejen že se dovnitř nepřenášel aerodynamický hluk, kola byly taky skvěle odhlučněna. I co se týče rázů na nerovnostech. Ty se nekonaly.

Ani jsem se nenadál a byly jsme zpět na parkovišti, ze kterého jsme vyjížděli.

Jak to už v životě bývá, kamaráda Formentor zaujal a pořídil si ho. Krátce na to měl nějaké pojížďky, díky čemu jsem měl možnost opět usednout za volant. Pocit z kapoty přetrval: člověk má pocit, že řídí mnohem větší auto, než Formentor ve skutečnosti je. Zato jsem si začal vychutnávat pohodlnost sedačky řidiče a kvality podvozku. Protože na hladkých silnicích a rovně to zvládne každý podvozek, s dovolením majitele jsem vzal auto na jednu hodně vlnitou a místy i zaplátovanou silnici. Spadla mi brada, došly mi slova. Nevycházel jsem z údivu, jak to ten podvozek dělá. Žádné rázy, žádné otřesy, pouze pohodová jízda. Podvozek jakoby vlny a nerovnosti ignoroval a nebral je v potaz. Nebo spíš si řekl, že je vyhladí. Jen tak, bez jakékoliv námahy. Jakoby říkal:“Posádko, užij si to, na nepříjemnosti, jakými rozbité silnice bezesporu jsou, jsem tady já.“. Kola kopírovaly silnici, ale zároveň ji měnily v lepší a hezčí svět. A to jsme jely na devatenáctkách, na pneu s profilovým číslem 40!

Axel.Foley · Příspěvek od **Axel.Foley** » 28 dub 2026, 20:07

Jak kamarád chtěl (a já také), dostal jsem se za volant ještě jednou. Tentokrát se jednalo o zhruba 200 km dlouhou trasu. Dálnice a okresky, rovinky i kopečky.

O nastavení infotainmantu psát nebudu, to by vystačilo na samostatnou knihu. Snad jen že poskytuje několik možností zobrazení. Přes něj se nastavuje v podstatě vše: topení, ventilace, ohřev sedaček a volantu, klimatizace, rádio, navigace, lze přes něj vypnout některé otravné asistenty (třeba start-stop). Atd., atd. Na jedné z obrazovak lze najít i volič jízdních režimů, které Formentor s tímto motorem nabízí tři: Normal, Sport a Individual. Mezi Normal a Sport lze plynule přepínač i voličem převodovky, což je při jízdě intuitivnější a rychlejší než bloudit po displeji.

Pod displejem infotainmentu se nachází šestiúhelníkové průduchy topení s rámečky v bronzové barvě. Pod nimi je již celkem hranatá středová konzole s bezdrátovou nabíječkou na mobil bez chlazení. Ta pokračuje dozadu tlačítky převodovky, joystickem, dvěmi otvory na nápoje, loketkou a, jak jsem psal, končí výdechy klimatizace pro cestující vzadu. Třetí zónu lze v nastavení klimatizace vypnout.

Před řidičem se nachází barevný digitální displej v poctivé kapličce. Displej je skvěle čitelný, rastr jemný, zobrazované údaje přehledné a vhodně velké. Možnosti individualizace zobrazení jsou téměř nekonečné. Rozpisovat se o nich by vydalo na další knihu. Je to doslova ráj pro hračičky. Pouze jedna „perla“, která se dnes už opravdu nevidí: na displeji lze nastavit zobrazení teploty chladící kapaliny, oleje a převodovky.

Volant je poměrně malý, ze spodní strany zkosený. Když jsem ho vzal poprvé do rukou, měl jsem pocit, že je věnec hodně tenký. Postupně jsem si ale zvyknul. Má vykrojení na palce v poloze „tři čtvrtě na tři“. Na levé i pravé straně se nachází tlačítka pro ovládání rádia, tempomatu, telefonu, hlasové ovládání a nastavení displeje před řidičem. Na horní straně ramen je dekorace, jak je u Cupry zvykem, v bronzové barvě.

Hlasové ovládání je zde skvěle zvládnuto. Na větu „Spolujezdci mrzne zadek“ se z reproduktorů ozvalo:“Zapínám ohřev sedačky.“ A sedačka byla za chvíli horká.

Příjemně je zde odladěný adaptivní tempomat. Když se vypne jeho „inteligentní“ část, lze s ním jezdit hodně na pohodu a klid. Zkoušel jsem ho na dálnici. Od auta před sebou si udržuje rozumný, ale ne nesmyslný odstup. Když člověk nereaguje a nezačne předjíždět, citlivě a lehce začne přibrzďovat, aby srovnal rychlosti obou aut. Když řidič spí a nereaguje, při poklesu vzdálenosti pod určitou hodnotu ho tempomat probudí prudším sešlápnutím brzdového pedálu.

Na sedačky jsou moje záda prevít. Ani ty nejlepší a nejvíc opěvované se nemusí mým zádům líbit. Stačí zhruba 100 km souvislé jízdy a verdikt je jasný. Ve Formentoru jsem měl tu čest strávit jak na místě spolujezdce, tak i za volantem, několik stovek kilometrů v kuse. Mohu říct, že záda byla spokojena v obou případech. Ač v základní verzi, polstrování je tvrdé tak akorát. Sportovní tvar není agresivní natolik, aby vadil při nasedání při vysedání, zato v ostřeji projetých zákrutách podrží.

Řízení je ostré a přesné. Na pohyby rukou reaguje okamžitě. Někdy si snad stačí pomyslet kam chce řidič jet a auto zatočí. Je zároveň příjemně tuhé, ale jen proto, aby v režimu Sport zatuhlo ještě víc. Člověk na prstech cítí, kam směřují přední kola, jak drží, zda se už zapojily do práce odstředivé síly nebo si ještě dávají kafe. Kruhové objezdy jsou s Formentorem zábava: kousek doprava, přes středovou polohu kousek doleva, přidat plyn, zpět doprava – cože? Jaký kruhový objezd?

Převodovka je zde samostatný kus umění. Řadí sametově a naprostou většinu času o ní člověk neví. Bez ohledu na jízdní režim. Obvykle ani nepodtáčí motor a její spojení s ním je hodně, ale opravdu hodně, zdařilé. Jestliže má někdo pocit, že v tom táhlém kopečku by to přeci jen chtělo pár otáček navíc, lze si pomoci pádly pod volantem. Buď si přepne do manuálu, nebo po zhruba třech podřazeních pádlem převodovka nechá manuální režim „trvale“. Jasně, je to dvouspojka, takže i tato má někdy „svou hlavu“ a může být chvíli nerozhodná. To si pak cukne, ale žádná katastrofa se neděje. Spojky jsou v oleji a to ještě víc vyhlazuje její již tak nádherný chod. Za předpokladu, že majitel dodrží intervaly výměny oleje.
„Jedna pětka“ generace Evo 2 je to nejmenší, co lze mít pod kapotou Formentoru. Ve svém nitru ukrývá 150 energických kobyl. Motor není špatný, jede hezky od nízkých otáček a dokáže s autem i moc hezky zahýbat. Elán mu rozhodně nechybí a je znát, že sportovní geny má v krvi. Teda v oleji. Dokáže prohnat i auta, která mají kobyl pod kapotou víc. Lze se s ním svézt hodně svižně, jsou ale chvíle, kdy výkon a objem chybí. V těchto sférách ale s tímto motorem asi bude jezdit málokdo tak často, aby to považoval za nedostatek. Na to jsou tady jiné motorizace. Mezi obrovská pozitiva motoru patří jeho hlučnost. Spíš nehlučnost, dá se říct. Stačí se trochu zamyslet a 80 v obci je tam hned. I když ono to není jen motorem. Celý Formentor je skvěle odhlučněný. Ať už od podvozku nebo aerodynamického hluku.

Jestliže je převodovka kus umění, podvozek je téměř zázrak. To, jak ho naladili inženýři ve Španělsku z koncernových dílů, je neuvěřitelné. Doslova. I na klasických tlumičích dělá divy. Bez ohledu na jízdní režim je Formentor na silnici pevný a skvěle „sedí“. Boční vítr je pro něj neznámý pojem, korekce jízdy volantem není potřebná. Široká kola menší díry přejedou bez povšimnutí, ty větší po hranách, hrboly projedou po vrcholech. Ne přeskáčou. Opravdu projedou. Tlumiče a pružiny nekompromisně drží kola na silnici bez ohledu na její kvalitu. A že jsem měl možnost projet úsek, kde mají problém kola s podstatně větším bočním profilem. Podvozek prostě posádku rozmazluje a řidiče škádlí. Škádlí a láká, aby mu ukázal, kam až může jít. Často je hlava tím limitem, který řekne „už dost, zpomal a neblbni“. Podvozek by tu zatáčku projel mnohem rychleji. Podvozek je sice tuhý, ale zároveň poddajný. Ne nepříjemný. Nehoupe. Nenaklání se. Drží a jede. Plynule a lehce pluje krajinou, nechávajíce posádku na palubě v klidu a tichu.

Formentor je překvapivé auto. Zaujme exteriérem, je jiný. A ač uvnitř možná strohý, jeho kvality jsou jinde. Ocení je každý, komu pořád bije v hrudi alespoň trochu klučičího srdce toužící po radosti z řízení.

Za svezení děkuji idam-i a petzl62.

Moc děkuji, kluci.

A zatím, o pár dní později…